19. srpna 2008

Bulharsko-řecká divočina

Do Bulharských hor se dá cestovat všelijak... Třeba 21 hodin autobusem, nebo 26 hodin vlakem, nebo dva měsíce pěšky :-) My jsme zvolili kombinovanou přepravu - Pendolinem na letiště...
... letadlem do Sofie...

... a skútrem do hor :-) Vítejte v PIRINU :-)
Druhé nejvyšší bulharské hory, které jsou více divočejší a méně navštěvované než jejich slavnější kolegyně RILA se rozhodli s plnou zátěží zdolat následující dobrodruzi: Jarin, Klára, Slažan, Vendy, Kája, Martina, Lucka a já :-)


Hlavní hřeben Pirinu se táhne ve výšce asi 2000 metrů.
Výhledy supr, teplota oproti 35 stupnum v údolí moc příjemná.

Krávy všudepřítomné. Vždycky jsme si myslel, že kráva je líné zvíře, ale tyhle bulharské se spokojeně popásali i ve výšce 2300 metrů...

Seznamte se prosím - v dálce se majestátně vypíná kopec VIHREN - nejvyšší vrchol pohoří RILA, 2906 metrů.

Celkem fuška na něj vylézt...... ale podařilo se a výhled stál za to :-)
Bulhaři mají smysl pro humor - značka zúžená vozovka se pro kilometrový úsek hřebenu zajištěný lanem opravdu hodila. Lezení jako po střeše. 500 metrů sráz nalevo, 500 metrů sráz napravo, 20 kilo batoh na zádech, lano v ruce. Zvládli jsme to všichni :-)
Za čtyři dny jsme se už jen ohlíželi zpět, cože jsme to všechno přelezli... :-)

Bulharské vlaky jsou prima :-) Dveře nejdou bud otevřít a nebo zavřít, ve 35 stupních je jedinou klimatizací otevřené okno a o čistotě záchodu ani nemluvě.... :-)
Hory jsou za námi, čas na odměnu :-) Co takhle bulharské víno? Nejen medvědí krev se tu pije :-) Nejvyhlášenější bulharská vinařská oblast MELNIK už čeká :-)

Víno tu roste na zvláštní písčité půdě, kterou voda vytvarovala do podivných kaňonů...

... a špičatých stěn. Asi právě proto se tu vínu tolik daří :-)

U vchodu mnich s dlouhými černými fousy a dlouhými černými vlasy v dlouhém černém hábitu (v asi 30 stupních ve stínu...) přerovnává cihly... Vítejte v Rožeňském klášteře...

Jak je vidět, i Mniši pěstují víno :-)

Nástěnné malby však pamatují ještě Cyrila s Metodějem, kteří se tu prý po cestě ze Soluně na Moravu zastavili.
Dvě zajímavosti: ve 2:52 v noci je pořád ještě 29 stupňů, a vlak do řeckých Athen má už 40 minut zpoždění....
Nakonec ale vlak přeci jen přijel, takže - hurá do Řecka :-) Chalkidiky je prý jedno z nejčistších míst v Řecku, voda je prý čitá a průzračná. Tak jsme se o tom jeli přesvědčit na vlastní oči :-)

Nekecali :-) Voda teplá, čístá, a já se ve svých 25 letech poprvé v létě koupu v moři :-)

Bary na pobřeží nabízí nejen občerskvení ale i nezbytné sluněčníky - bez nich by byl každý spálený od sluníčka za 10 minut....

... a nejlepší nocleh jaký můžete v Řecku mít je uprostřed olivového háje na útesu...
... pod kterým celou noc šumí moooooře..... :-)
... a ze kterého je ráno krásně vidět celé pobřeží kolem Chalkidiky a městečko Kalifea.

Nikdy jsem nebyl plážový povaleč, dva dny u moře jsou tak akorát, takže ted zas vzhůru do divočiny :-) Soluň, nebo nověji Thessaloniky jsou mix mezi starou pravoslavnou architekturou,...
... pravoslavnými kostelíky neopravenými ...

... i pravoslavnými kostelíky opravenými ... :-) V tomhle se zrovna kolana svatba, ženich a nevěsta si řekli své ANO v osm hodin večer ... hold jiný kraj, jiný mrav :-)

I přístav ožívá hlavně po setmění, když všchni obyvatelé, přes den uklizení před slunečním žárem konečně vyrazí do ulic města za zábavou a odpočinkem :-)
Ale moře je o poznání špinavější a divočejší než to na Chalkidiky.
O cestě nočním vlakem z řecké Soluně do Bulharské Sofie by se dal napsat samostatný román, takže jen heslovitě:

Vlak je sestaven z lokomotivy, jednoho vagonu na sezení a dvou lůžkových,
Při pohledu na směsici bulharů s obrovskýma taškama, kteří se chtějí nacpat do jediného vagonu k sezení to vzdáváme a jdeme se zeptat na cenu lůžkového vagonu
Jarda usmlouvá cenu za lůžkový vagon z 55 EURO na 25 EURO. Že v kupé se třemi postelemi budeme spát čtyři nikomu nevadí.
V jediném vagonu na sezení se už nedá ani projít, ulička je zaplněna lidmi a zavazadli, všichni kouří, dveře vagonu nejdou zavřít.
Na hranicích stojímě dbě hodiny - hodinu na řecké straně, hodinu na bulharské straně. Kolem vlaku stojí celníci se samopaly. Jsme pořád ještě v Evropě?
Potřebujeme koupit jízdenky před Bulharsko, ale nechtějí mě pustit z vlaku, prý nejdřív Policia musí přijít
Když Policia se samopalem konečně přišla, tak konstatovala Čeka, OK a bylo to.
Honem koupit jízdenky. Já to s tíhám, vracím se do vlaku, ted ještě musí koupit jízdenky Jarin. Ale ten nemůže najít výpravčího, pobíhá po nástupišti a vlak se rozjíždí...
Naštěstí průvodčí uklidňuje všechny: MANEVRE, MANEVRE. Vlak se jen přesunnuje na jinou kolej... Polovina vlaku, kterým celníci zabavili pas si oddechla, ale Jarin na nástupišti, kterému nikdoo nic neřekl(jinak než bulharsky nebo rusky se tu nemluví), si mezitím než vlak přesunuli na jinou kolej skoro úspěšně sehnal taxíka.... :-)


Sofie :-) Hlavní město Bulharska, typicky balkánskké město - špinavé, betonové, spousta odpadků, toulaví psy. nejlepčí z celého města je hlavní trh - od rajčat, přes sýry, oblečení , koště a televizi tu seženete všechno :-)
A chrám Alexandra Něvského - a před ním spousta vetešníku se zaručeně pravými odznaky, měči, pistolemy, penězi. Vše s říšskou orlicí, hákovým křížem a nebo aspon portrétem Ferdinanda Prvního Habsburského :-) Našli jsme i zelenou československou stokorunu a korunovou minci s lípou :-)

Balkán je prima :-) Je to pořád ještě divoké místo v Evropě. Ale i tady už je znátm že Evropské unie se naží a její peněženka je štědře otevřená. možná už za pár let to tady bude vypadat jako v Paříži, Londýně a nebo na Václaváku. Ale do té doby to stojí za to vidět. jen je potřeba si pospíšit, první McDonald už v Sofii otevřeli...