Na návštěvě u indiánů v Peru

V listopadu roku 2011 jsme se podívali se co je nového u indiánů v Peru. A je tam toho nového fakt hodně :-)

Fotografie a postřehy z celé třítýdenní expedice najdete na

https://picasaweb.google.com/LuckaJuklova/PeruListopad2011

Bílá bílá, komu by se nelíbila...

Především pro kamarády, kteří toho času trhají třešně na novém Zélandu je určen tento příspěvek o letošní zimě :-)

Zima nezačala šťastně - štědrý den, po sněhu ani památky...


Ale už o 14 dnů později je sněhu i na běžky až až...


Silnice zapadlé a zafoukané... svědčí o tom i následující zpráva:

Skutečsko 17.1.2010 11:04 Teplota -1°C; Počasí: zataženo, sněžení, silný vítr,
dohlednost snížena vlivem srážek; Vlivem silného větru tvorba sněhových
jazyků - uzavřena silnice III/3549 Česká Rybná - Rychnov a III/3542 Česká Rybná
- Proseč.;

Dodám jen, že jsem samozřejmě potřeboval jet z Rybné do Brna...


Na závěr ještě jednou úvodní fotka tentokrát více v bílé.... :-)


Hold ladovské zima... :-) Tak se při tom trhání třešní moc nespalte... :-)

BEST televize uvádí...

BEST televize uvádí

Norway trip

V hlavních rolích:

Laci Placi
Pavla
Pospa
Helča
Jonathan
Martin
Petruška
Johny
Hanka

Místo natáčení:
Norsko, Fjord Geiranger


Norsko, Trolí stezka

Norsko, Alesund
Natočeno v říjnu 2008

Stručný děj: Devět brněnských BEST studentů vyráží na výlet po Norsku. Po počátěčních kompikacích (někteří cestují letadlem přes Bratislavu, Londýn a Oslo) se všichni šťastně shledají v Trondheimu :-)


V Trondheimu všechny příjemně překvapí nečekanně slunné počasí, na dalekém severu, v říjnu, v tričku... kdo by to byl čekal :-) V Tronheimu obdivují místní katedrálu, kde jsou korunování norští králové.


Záhadou pro všechny je účel zvláštních červených dřevěnných bran.


Červená, zelená, žlutá. Víc barev najít nelze. Navíc všechny domy jsou jak jinak než ze dřeva.


I tenhle nejstarší dřevený dům na celém celičkém severu. Překvapivé je, že od 16. století, kdy byl postaven, ani jednou nevyhořel. Narozíl od Osla, které vyhořelo celkem dvanáctkrát.


Trondheimský přístavu se naši hrdinové marně snaží identifikovat sochu horníka. Vypadá jako Antonín, topič elektrárenský. Omyl - je to poslední viking....Květinový most je v říjnu překvapivě bez květin, lodě, ryby. Na obloze se honí mraky a sluníčko střídá po deseti minutách déšť a naopak. Naši hrdinové nepřipraveni a zmátoření prvním sluníčkem jsou na rozdíl od Norů vybavených nepromokavými bundami promoklí na kůži... Deštník nejde použít, s prvním větším poryvem větru odlétá dál na sever.


Norové se mají dobře. Bydlí v malých dřevěných domcích. Bez záclon, aby na sebe hezky vzájemně viděli. Hodně topí, protože elektřina je v Norsku levná. Jinak je ale v Norksu všechno setsakramensky drahé... Což naši hrdinové nelibě nesou při nákupu potravin ale hlavně večer v hospodě. Ona totiž třetinka piva v baru za 200 Kč v přepočtu není nic moc... Ještě že norští kamarádi vypomohou - pivo se tu vaří ve velkém doma z instantního prášku, chemici ve školních laboratořích destilují alkohol. A alkohol na letišti v bezcelním obchodu je levnější než v Čechách. Prohibice na alkohol nefunguje. Tak proč ji vlastěně mají?

O tom už vážení diváci bude druhý díl Norway tripu s názvem Adventure continue. Dívejte se na váš oblábený kanál i příště :-) Těště se na další příhody našich hrdinů - třeba na příběh o Laci Placi, o tom jak ujet 1100 km za jeden den a o tom proč se norové opíjejí zásadně před šestou večer :-)

Recept na Římský koláč

Recept na dvoudenní římský koláč.

TĚSTO :
Do středně velké mísy dejte 25 deštivých kapek z Chrámu sv.Pavla za Hradbami,...

... přidejte špetku z výzdoby stropů ve Vatikánských galeriích, ...

... o množství se poraďte s kuchařkami z příčné chodby,...

... rozpalte troubu na 250 stupňů - ale pozor aby z toho nebyl požár jako na fresce v Rafaelových sálech...
... do mísy přidejte dojem z vatikánské knihovny...
... celé těsto zamíchejte a nechte chvilku uležet v chrámu sv. Petra...
... aby bylo těsto dostatečně křehké, je třeba ho uložit na místo se správnou vzdušnou vlhkostí aby řádně vykynulo...
... ale hlavní svatopetrský oltář se pro kynutí těsta moc neosvědčil....
... takže je lepší vyzkoušet jiné místo - třeba ve věži chrámu sv. Petra...
... ale pozor at po cestě nahoru po příkrých schodech těsto nevyklopíte !!!! ...
... pokud těsto nechce dobře kynout, přidejte trochu vody z kašny u Pantheonu...
... pak přidejte trochu španělského koření. To nejlepší se prodává na španělkých schodech...,
... vše dobře promíchejte a těsto nechte uležet přes noc.
POLEVA:

Než se těsto uleží, začneme připravovat polevu. Do šlehače nasypte 20 dkg nočního římského svitu ...
... přidejte půl litru vody z Fontány Di Trevi, řádně vyšlehejte a spolu s těstem nechte uležet do druhé dne.
Do polevy pak přidejte hrst vápence z Kolosea....
... nejkvalitnější vápenec je až na dně Kolosea...
... přisypte trochu červeně z římských lázní v Palatinu...
... a polevu zamíchejte. Odleželé těsto smíchejte s antickým prachem z Forum Romanum...
... těsto nakypřete Antickými sloupy...
... a dejde péct do trouby na 45 minut.
... Na hotové těsto nalejte hotovou polevu a římský koláč je hotový :-) Dobrou chuť :-)

Bulharsko-řecká divočina

Do Bulharských hor se dá cestovat všelijak... Třeba 21 hodin autobusem, nebo 26 hodin vlakem, nebo dva měsíce pěšky :-) My jsme zvolili kombinovanou přepravu - Pendolinem na letiště...
... letadlem do Sofie...

... a skútrem do hor :-) Vítejte v PIRINU :-)

Druhé nejvyšší bulharské hory, které jsou více divočejší a méně navštěvované než jejich slavnější kolegyně RILA se rozhodli s plnou zátěží zdolat následující dobrodruzi: Jarin, Klára, Slažan, Vendy, Kája, Martina, Lucka a já :-)

Hlavní hřeben Pirinu se táhne ve výšce asi 2000 metrů.

Výhledy supr, teplota oproti 35 stupnum v údolí moc příjemná.

Krávy všudepřítomné. Vždycky jsme si myslel, že kráva je líné zvíře, ale tyhle bulharské se spokojeně popásali i ve výšce 2300 metrů...

Seznamte se prosím - v dálce se majestátně vypíná kopec VIHREN - nejvyšší vrchol pohoří RILA, 2906 metrů.

Celkem fuška na něj vylézt...... ale podařilo se a výhled stál za to :-)

Bulhaři mají smysl pro humor - značka zúžená vozovka se pro kilometrový úsek hřebenu zajištěný lanem opravdu hodila. Lezení jako po střeše. 500 metrů sráz nalevo, 500 metrů sráz napravo, 20 kilo batoh na zádech, lano v ruce. Zvládli jsme to všichni :-)

Za čtyři dny jsme se už jen ohlíželi zpět, cože jsme to všechno přelezli... :-)

Bulharské vlaky jsou prima :-) Dveře nejdou bud otevřít a nebo zavřít, ve 35 stupních je jedinou klimatizací otevřené okno a o čistotě záchodu ani nemluvě.... :-)

Hory jsou za námi, čas na odměnu :-) Co takhle bulharské víno? Nejen medvědí krev se tu pije :-) Nejvyhlášenější bulharská vinařská oblast MELNIK už čeká :-)

Víno tu roste na zvláštní písčité půdě, kterou voda vytvarovala do podivných kaňonů...

... a špičatých stěn. Asi právě proto se tu vínu tolik daří :-)

U vchodu mnich s dlouhými černými fousy a dlouhými černými vlasy v dlouhém černém hábitu (v asi 30 stupních ve stínu...) přerovnává cihly... Vítejte v Rožeňském klášteře...

Jak je vidět, i Mniši pěstují víno :-)

Nástěnné malby však pamatují ještě Cyrila s Metodějem, kteří se tu prý po cestě ze Soluně na Moravu zastavili.

Dvě zajímavosti: ve 2:52 v noci je pořád ještě 29 stupňů, a vlak do řeckých Athen má už 40 minut zpoždění....

Nakonec ale vlak přeci jen přijel, takže - hurá do Řecka :-) Chalkidiky je prý jedno z nejčistších míst v Řecku, voda je prý čitá a průzračná. Tak jsme se o tom jeli přesvědčit na vlastní oči :-)

Nekecali :-) Voda teplá, čístá, a já se ve svých 25 letech poprvé v létě koupu v moři :-)

Bary na pobřeží nabízí nejen občerskvení ale i nezbytné sluněčníky - bez nich by byl každý spálený od sluníčka za 10 minut....

... a nejlepší nocleh jaký můžete v Řecku mít je uprostřed olivového háje na útesu...

... pod kterým celou noc šumí moooooře..... :-)
... a ze kterého je ráno krásně vidět celé pobřeží kolem Chalkidiky a městečko Kalifea.

Nikdy jsem nebyl plážový povaleč, dva dny u moře jsou tak akorát, takže ted zas vzhůru do divočiny :-) Soluň, nebo nověji Thessaloniky jsou mix mezi starou pravoslavnou architekturou,...

... pravoslavnými kostelíky neopravenými ...

... i pravoslavnými kostelíky opravenými ... :-) V tomhle se zrovna kolana svatba, ženich a nevěsta si řekli své ANO v osm hodin večer ... hold jiný kraj, jiný mrav :-)

I přístav ožívá hlavně po setmění, když všchni obyvatelé, přes den uklizení před slunečním žárem konečně vyrazí do ulic města za zábavou a odpočinkem :-)

Ale moře je o poznání špinavější a divočejší než to na Chalkidiky.

O cestě nočním vlakem z řecké Soluně do Bulharské Sofie by se dal napsat samostatný román, takže jen heslovitě:

Vlak je sestaven z lokomotivy, jednoho vagonu na sezení a dvou lůžkových,
Při pohledu na směsici bulharů s obrovskýma taškama, kteří se chtějí nacpat do jediného vagonu k sezení to vzdáváme a jdeme se zeptat na cenu lůžkového vagonu
Jarda usmlouvá cenu za lůžkový vagon z 55 EURO na 25 EURO. Že v kupé se třemi postelemi budeme spát čtyři nikomu nevadí.
V jediném vagonu na sezení se už nedá ani projít, ulička je zaplněna lidmi a zavazadli, všichni kouří, dveře vagonu nejdou zavřít.
Na hranicích stojímě dbě hodiny - hodinu na řecké straně, hodinu na bulharské straně. Kolem vlaku stojí celníci se samopaly. Jsme pořád ještě v Evropě?
Potřebujeme koupit jízdenky před Bulharsko, ale nechtějí mě pustit z vlaku, prý nejdřív Policia musí přijít
Když Policia se samopalem konečně přišla, tak konstatovala Čeka, OK a bylo to.
Honem koupit jízdenky. Já to s tíhám, vracím se do vlaku, ted ještě musí koupit jízdenky Jarin. Ale ten nemůže najít výpravčího, pobíhá po nástupišti a vlak se rozjíždí...
Naštěstí průvodčí uklidňuje všechny: MANEVRE, MANEVRE. Vlak se jen přesunnuje na jinou kolej... Polovina vlaku, kterým celníci zabavili pas si oddechla, ale Jarin na nástupišti, kterému nikdoo nic neřekl(jinak než bulharsky nebo rusky se tu nemluví), si mezitím než vlak přesunuli na jinou kolej skoro úspěšně sehnal taxíka.... :-)

Sofie :-) Hlavní město Bulharska, typicky balkánskké město - špinavé, betonové, spousta odpadků, toulaví psy. nejlepčí z celého města je hlavní trh - od rajčat, přes sýry, oblečení , koště a televizi tu seženete všechno :-)

A chrám Alexandra Něvského - a před ním spousta vetešníku se zaručeně pravými odznaky, měči, pistolemy, penězi. Vše s říšskou orlicí, hákovým křížem a nebo aspon portrétem Ferdinanda Prvního Habsburského :-) Našli jsme i zelenou československou stokorunu a korunovou minci s lípou :-)

Balkán je prima :-) Je to pořád ještě divoké místo v Evropě. Ale i tady už je znátm že Evropské unie se naží a její peněženka je štědře otevřená. možná už za pár let to tady bude vypadat jako v Paříži, Londýně a nebo na Václaváku. Ale do té doby to stojí za to vidět. jen je potřeba si pospíšit, první McDonald už v Sofii otevřeli...