Kopce a kopečky

Start: Phoenix. Směr: východ, silnice 88. Cíl: Superstition Mountain.
Silnice je zprvu po americku hezky rovná...

...aby se ale vzápětí začala proplétat mezi horským masivem.

První zastávka - Gold Field Ghost Town. Tedy město duchů. Někdy v roce 1910 se Phoenixem roznesla zvěst, že hory na východě jsou zlatonosné. Během chvilky byla země rozkopaná do podledního kamene. Zlato se nenašlo a zlatokopové jsou dávno pryč. Ale pozůstatky po nich zůstali až dodnes... Úplný ráj starého haraburní, které čeká až ho někdo zrekonstruuje (Jardo - příležitost :-) ) .

V místním salonu teď nalévají maximálně turistům....

... Coca Colu :-) ...

V neděli se asi nepracovalo :-) Zřejmě nejdřív do kostela, a pak... asi do salónu na Coca Colu :-)

... a ve zlatokopeckých domcích se teď prodávají suvenýry. Ale pozor - většina obchodků byla zavřená. Na dveřích byla jadnoduchá vysvětlivka: "Closed because of summer. Open aggain on Autumn." :-)

Jedeme dál. Teplo veliké, ba až obrovské, asfalt na klikaté horské silnici se div nerozteče. Ale zchlazení už je na obzoru - Canyon Lake :-)

Ne všichni žízniví ale k jezeru stačí dojít... Poušť je krutá...

U Canyon Lake končí silnice. Tedy ne úplně -končí tam asfaltová silnice. Dál vede jen prašná písková cesta. Silnici 88 tu říkají Apache Tral. Takže pěkně pomalu, 10 mil za hodinu a pozor na zatáčky :-)

Apache Trail se proplétá mezi kopcemi (ta malá šedá čárka uprostřed je silnice)...

... mezi kaňony...

... a jezery. Jeden by až čekal, kdy kde vyjede nějaký indián na koni :-)

Po 35 kilometrech Apache Trail končí. Zpátky do civilizace. Zase asfalt. A taky Rooseveltova přehrada. Postavená byla už v roce 1910 aby ochránila Phjoenix před jarními povodněmi z tajícího sněhu v Superstition Mountains. Jo jo, v zimě je v poušti sníh :-)

V roce 1989 byla původní kamenná hráz zvýšena o 77 metrů - nestačila totiž zadržovat všechnu jarní vodu. Původní kámen byl přitom zalitý betonem a postaven byl i nový most - od té doby dominanta Roosevelt Lake.

Zpátky v Phoenixu. Doufám, že už si nemyslíte, že pouště je placka :-) Nebo ještě jo? A co třeba kopec Camel Back přímo uprosgtřed Phoenixu?

Překonat převýšení 400 metrů v parném létu není žádná sranda, ale výhled z vrchu za to stojí :-) Kam až oko dohlédne, všude Phoenix. 4,3 milionu obyvatel, jedna z nejrychleji se rozvíjejících oblastí v Americe.

Nicméně všechny domy jsou maximálně dvoupatrové. Však místga je všude dost, tak proč stavět zbytečně do výšky :-) Jen v dálce na obzoru se rýsuje pár mrakodrapů v samotném downtownu (čti centru :-) ). Sluince zapadá, den končí... tak ahooooj Phoenixe :-)

Který píchá nejvíc?

Kia si přivezla z výletu do Las Vegas porouchaný přední tlumič, takže jsem vyfasoval nové auto... Nisan Altima (sorry Jardo, Renaulty tady fakt nemaji... :-) ) Jak jinak ho nejlépe vyzkoušet, než v Arozinské poušti :-) Takže hurá z Phoenixu směrem na jih :-)

Dvě hodiny jízdy na jih od Phoenixu leží poslední velké americké město - Tuscon. Za ním už je jen hranice a Mexiko. Nasvědčuje tomu nejen čímdál víc kaktusů, ale taky stanoviště americké hraniční kontroly - celníci jednoduše zatarasí silnici a kontrolují doklady... USA mají s nelegálními imigranty z Mexika velké problémy. A tak jsem i já jako podezřelá neamerické osoba vytahoval pas...

Nicméně pracovní vízum úředníkům stačilo a tak jsem šťastně dojel do Národního parku Saguaro. Ten je vyhlášený velkým množstvím kaktusů. Léto sice není ideální dobou pro návštěvu (45 stupňů ve stínu...) , ale přeci... Kaktusů všude spousty - někdy i více než 150 let staré ...

... všemožného tvaru, velikosti a vzezření...

...některé kvetly....

... žlutě, oranžově i červeně ....

...jiné už byly odkvetlé a pomalu na nich dozrávali plody. To červené je jedlé, živí se tím např. pouštní želvy, ale dřív si to ke svačině dávali indiáni...

... většina kaktusů byla suchých jako troud. V Saguaru prší jen dvakrát ročně, na jaře a na podzim. To pak řeky nestíhají odvádět vodu a záplavy nejsou nic neobvyklého. Přes léto ale spadne pár kapek maximálně během bouřky, takže říční koryta jsou vyschlá na troud...

... pokud si myslíte, že v poušti jsou jen kaktusy, jste na omylu. Nebudu popisovat, kolik různého hmyzu, brouků a motýlů, ještěrek, zajíců, chřestýšů a jiných potvor jsem v Saguaru potkal, ale většina z nich přede mnou stačila naštěstí včas utéct :-) Ale tohle zvíře nikam neutíkalo: vidíte ho ? ...

... Nevidíte? Tak ještě jednou... Ta samá fotka, jen s jinak nastavenou clonou... Už ? Jo jo, v poušti se vyskytují překvapivá zvířata :-)

Kousek od Saguara dál směrem do Mexika je městečko Thombstone. Tady jako by se zastavil čas - po ulici chodí kovbojové, v salonu nalévají tequilu sličné děvy...

... po ulici se prohání koňská spřežení a dostavník odjíždí každý den ve tři odpoledne. Prostě pravý divoký západ... :-) Jen kdyby u vchodu nevybírali 5 dolarů vstupné...

Další zastávka - Letecké muzeum Pima v Tusconu. Však co bych to byl za leteckého inženýra kdybych se tady nestavil... :-)

Letadla tady mají všelijaká -válečné stíhačky s ještě nevychladlými kulomety, obří nákladní letadla...

... i věděcko výzkumná NASA letadla, u kterých se jen těžko věří, že byla vůbec schopná odlepit se od země.

A když jsme u těch letadel, tak ještě fotka toho nejnovějšího, na kterém teď usilovně pracuje i náš brněnský Honeywellí Fault Isolation V&V team :-) Prosím seznamte se, Boeing 787 Dreamliner. První letadlo na světe vyrobené z kompozitních materiálů. První let: jaro 2010 (snad...)

Odkud se bere voda v pousti?

Napadlo vás někdy, jak je vůbec možné, že město s 3 miliony obyvatel může existovat uprostřed vyprahlé arizonské pouště? Ve 45 stupních? Odkud se bere voda? Elektrina? Pro odpověď na tuhle otázku jsem vyrazil v pátek odpoledne z Phoenixu na severozápad....

... projel jsme "lesem" stromů Joshue tree....

... abych po 4 hodinách dojel k přehradě Hoover Dam :-)

Tak a ted popořádku: V roce 1910 podnikla vláda Spojených států ojedinělý projekt - rozhodla se vybudovat síť zavlažovacích kanalů, které měli přiovést vodu z řeky Colorado do sice velmi úrodné, ale velmi suché californské půdy. Projekt byl úspěšný - úroda byla výborná a i dnes je ovoce z Kalifornice vyvážené do celého světa.

Jenže - v roce 1910 se řeka Colorado rozvodnila... Zničila všechny vesnice kolem svého dolního toku, sady, pole, úrodu... A povodně se opakovali znovu v dalších 5 letech... Z úspěchu se stala noční můra... Jenže - v roce 1922 přišel pan Hoover s velkolepým nápadem - postavíme na Coloradu přehradu :-) A ne jednu, hned celou přehradní soustavu. Od slov je k činům dlouhá cesta, stavět se začalo až o 6 let později. Dělníci nejen vybudovali přehradu, ale i okolní města, silnice, tunely ve skále....

Přehrada se stavěla rekordní 4 roky což je hooodně málo, navíc v době hospodářské krize a při teplotách až 50 stupňů... Dostavěna byla o 2 roky dřív. Byla to revoluční stavba, ve své době nejvyšší přehrada na světě.
Více o přehradě se dočtete třeba tady:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Hooverova_p%C5%99ehrada

Přehrada nejen zamezila povodnim, ale taky se stala důležitou zásobárnou pitné vody... Phoenix, Tuscon, Las Vegas, Los Angeles. Obyvatele všech těchto měst pijí vodu z Hoover Dam. Jenže přehrada leží v dolíku (o kus dál na sever je Grand Canyon), vodu je nutné dopravit do několik stovek mil vzdálených měst přes hory... Proto je v útrobách Hoover Damu i elektrárna, která nejen dodává městům elektřinu ale také pohání vodní čerpadla.

Přehrada Hoover Dam vytvořila i obrovské jezero Lake Mead. Obrovskou rekreakční oblast využívajá ke koupání nebo vyjížďkám na lodi ročně skoro 3 miliony obyvatel. Však není divu - v takovém vedru... :-)

Las Vegas je od Hoover Damu jen co by kamenem dohodil. Město je jeden obrovský kýč... na jedné ulici je kopie Eifelovy veže, Sochy Svobody, sojí tu egyptské pyramidy i antické chrámy, najdete tu světelnou fontánu, kouřící sopku a na kanálech se projíždí gondoly jako v Benátkách.... Elektrina se vyrábí v blízké Hoover Dam, tak je všechno patřičně nasvícené... :-)

Ale hlavně - vše je spojeno s casinem... Casino je vždy obrovský komplex - bez oken, těžko se v něm orientuje, obchody, atrakce, herny....hlavní je aby jste v něm byli conejdéle, co nejvíce hráli a prohráli....

Svět je malý a tak jsem se v Las Vegas sešel s kamarády z VUT v Brně, kteří po západě USA cestují už měsíc :-) Ale v casinu jsme se lapit nenechali, takže návrat do Čech bez dluhů bude možný... :-) Už za dva týdny ... :-)

Vzhůru na západ

Pátek, sedm hodin večer. Pracovní týden za námi, a nejdelší naplánovaný výlet před námi. V plánu je ujet skoro 2000 km a navštívit západní pobřeží USA. Vyjíždíme. Členové posádky- kapitán Jirka, první důstojník Magda a plavčík já... :-)


Jako člen posádky s nejnižší hodností vyfasuju řízení hned ze začátku. Nissan Altima sviští tmou po dálnici, míle naskakují, ale cesta se zdá nekonečná... Přejíždíme hranice z Arizony do Kalifornie a v jednu ráno předávám řízení kapitánovi Jirkovi a jdu se prospat na zadní sedadlo... V sedm ráno nás vítá oceán a SAN FRANCISCO :-)

Pevnost Alcatraz, most Golden Gate, přístav, šikmé ulice, tramvaje... To je jen málo z toho co San Francisco nabízí :-)

Nejstrmější ulicí je Lombard street - je tak prudká, že na ní jsou serpentýny...

San Francisco má jednu z největších čínských čtvrtí v Americe. Nebýt všudy přítomných mrakodrapů...

... tak by člověk snadno dostal dojem, že je najednou na jiném světadílu :-) Ještě že pro jistotu nad čínskou ulicí vlaje americká vlajka...

Protože je město rozloženo mezi kopcemi a ulice neustále vedou nahoru a dolů, nabízí se ze spousty míst super výhledy na město...

... i na oceán s pevností Alcatraz... V pozadí pak z mraků opatrně vykukuje most Golden Gate.

Celá posádka měla štěstí - mraky nad mostem trochu rozfoukal čerstvý vítr od oceánu a jeden z novodobých technických divů světa se ukázal v celé své kráse :-) Prosím seznamte se: most Golden Gate a plavčík já :-)

V zálivu jako správný plavčík obdivuju šikovnost kapitánů na lodích dole pode mnou - dokážou plachetnice kormidlovat i proti větru vanoucím z oceánu na město v pozadí. Netuším jak dokážou jet s plachetnicí proti větru...Jsem hold jen plavčík... :-)

Ale je čas se se San Franciscem rozloučit. Naše plavidlo teď bude kormidlováno po silnici podél břehu Pacifiku. Kapitán nadává, jak jsou silnice úzké a samá otáčka... změna oproti nekonečně rovným dálnicím, kde není třeba hodinu vůbec nutné pohnout cvolantem ani o centimetr. Počasí je vrtkavé - chvíli úplně zataženo...

.... za chvilku už zase sluníčko svítí jako o život... Hold nevyzpytatelné oceánské počasí. Venku je 13 stupňů... to že je v Kalifornii pořád teplo a slunečno je asi nějaká fáma....

Podél oceánu přijíždíme až do další velké metropole na západním břehu USA. AleLos Angeles není ani z půlky tak hezké město jako San Fransico.... Poznat je to už z vyhlídky od městské hvězdárny.

Ulice jsou poctivě pravoúhlé, v dálce mrakodrapy downtownu, za nimi kdesi v oparu (nebo ve smogu...) oceán. Nikdo se tady ale nekoupe, všichni jezdí na sever nebo na jih...

Ale přeci jen ma Los Angeles jednu věc, která přitahuje turisty z celého světa... Hollywood... :-)

Na nápis Hollywood narazíte všude ve městě - vidět je ze spousty míst, i z běžných ulic. Spousty cestovních agentur nabízí výlety do Beverly Hills, kde turistům ukazují, kde jaká Hollywoodská hvězda bydlí. Pokud toužíte spatřit vstupní bránu (víc vám stejně neukážou...) domu Brada Pita, Ozzyho Osbourna, Paris Hilton nebo Britney Spears, prosím, nechť sa páčí :-)



Každá zasloužilá holywoodská hvězda má svoji hvězdu i na chodníku slávy. Najít svého oblíbeného herce, herečku nebo zpěváka na několik kilometrů dlouhém chodníku ale není žádná sranda...

Po chodníku se taky potulují všemožné filmové kreatury - během chvilky můžete potkat Harryho Poterra, Ramba, Supermana, Spidermana, MickeyMouse, Piráty z Karibiku, Marylin Monroe nebo třeba Transformers. Za mírný poplatek fotečka do alba jako víno :-)

Lodní siréna houká, parník Nissan Altima odplová na závěrečnou pětihodinovou plavbu po dálnici do Phoenixu. Sbohem oceáne... zítra zase poušť, kaktusy a Boeing 787 ... :-)