Japonsko - Tokyo poprvé

Cesta do Japonska začala akčně. České dráhy nezklamaly a do Prahy, odkud jsem odlétal, jsem přijel s hodinovým zpožděním a úplně jiným vlakem, než jsem měl původně v plánu :-) Nicméně sprint z hlavního nádraží na letiště jsem zvládl a úspěšně odletěl vrtulákem do Vídně. Ve Vídni nám vyměnili letadlo za větší, mezi pasažéry začali převažovat Japonci a už jsme fičeli do Tokya. Let utekl celkem rychle. Každý cestující měl vlastní televizi, kde mohl sledovat kudy letíme, pustit si film, rádio nebo CD. Pilot to střihl přes Moskvu, Ural, Jekatěrimburk a Sibiř a v pondělí v osm ráno jsme přistáli na letišti Narita v Tokyu.

Japonsko mě přivítalo ubrečené. Celý den bylo zataženo, asi 20 °C a poprchalo. Jenže – vlhkost vzduchu byla skoro 100%. Co to znamená? Představte si saunu. Horko, vlhko, dusno. A teď si představte Tokyo – vlhko, dusno, ale jsem 20 °C….prostě sauna za studena. Po ubytování v hostelu jsem vyrazil na první průzkum města. Zamířil jsem do nejznámější budhistické chrámové oblasti Asakusa ze 7 století.

Vstup do každého chrámového komplexu je ohraničen obrovskou bránou, před vstupem se musíte umýt a nechat se okouřit kouřem z vonného dřeva. Až dovnitř vás nepustí, tam nemůžou ani Japonci. Chrám můžete obdivovat z dálky. Ono vlastně vevnitř skoro nic není, skoro žádná výzdoba, většinou jen socha budhy. Ale hodit peníze můžete budhovi i z dálky a pak ve speciální skříni si můžete zjistit svůj osud. Protože však všude bylo hodně turistů a kolem stánků se všemi možnými suvenýry, tak jsem se v chrámu moc dlouho nezdržel a metrem se přesunul k Císařskému paláci.

Metro v Tokyu to je kapitola sama pro sebe – 13 linek vzájemně propletených, do toho ještě vlaky, největší stanice Shibuya má asi 60 východů takže ztratit se není problém. Na většině stanic jsou kromě japonských nápisů i anglické, takže jsem to zvládl :-)

Císařský palác je skoro nedobytná pevnost. Vodní příkop a vysoké zdi kolem dokola, jen pár mostů, pro normální smrtelníky je přístupná pouze část zahrady. A v tomhle místě obklopeném vysokými mrakodrapy v klidu žije japonský císař s rodinou :-)

Celé Tokyo s 12 miliony obyvatel je tak trochu něco jako aisjský New York. V celém městě se střídají mrakodrapy s parky a zahradami, velká obchodní centra se spoustou neonů a světoznámé obchodní domy.

Proto se mi čtvrti Ginza a Akihabara moc nelíbily a jako největší úspěch považuji zakoupení nabíječky u anglicky nemluvícího prodavače. Ještě že máme na mluvení ruce :-)

Dobrou noc Tokyo a zítra prosím méně americky vypadajících mrakodrapů…. :-)