Tokyo podruhé

Druhý den v Tokyu jsem si přivstal a už v pět ráno jsem spolu se Samantou, angličankou z hostelu, jel metrem na rybí trh. V životě jsem neviděl tolik velkých ryb, chobotnic, škeblí, mušlí, vodních hadů a já nevím čeho ještě. Všude byl obrovský zmatek, dražili se tuňáci, všude jezdili úzké vozíky s obrovským volantem. Japonští rybáři obrovskými mačetami zabíjeli a kuchali ryby, velkými pilami rozřezávali tuňáky. Po supermoderním Tokyu ani památky, tady se zastavil čas…Rychle z trhu pryč, srovnat si hlavu a žaludek. Třeba do chrámu Yasukuni-jinga. Do tohohle chrámu se chodí vzpomínat na zemřelé ve válce. Je tu i Muzeum války. Japonští piloti před kamikadzí vždycky říkali: „Uvidíme se v Yasukuni“ … Japonců ve válce umřelo 2,5 milionu…
Čtvrť Shinjuku je proslulá zejména výhledem ze 45 patra vládní budovy. Všude kolem zase mrakodrapy, ale páni architekti si tady dali záležet a jedna budova je hezčí než druhá. Tohle už není New York, tohle je Tokyo :-) Přestalo pršet a objevilo se sluníčko, svět byl hned veselejší :-)
Kousek od mrakodrapů je co jiného než…chvilka napětí…no přeci park :-) Park Shinjuku Gyoen je zvláštní nejen tím, že se do něho platí vstupné, ale i spojením tradiční japonské, francouzské a anglické zahrady v jedno. Francouzská to jsou ornamenty z květin a stromy tvarované do kuželů, anglická velké travnaté plochy a volně rostoucí neupravené stromy a japonská? Malá jezírka, mosty, altánky, bonsaje, jakési místní zvláštní stromy a neuvěřitelně hlučný hmyz. Nevím sice jak se ten hmyz jmenuje, ale takový randál snad nedělá ani požární siréna…
Chrám Meiji-jingú byl postaven pro císaře a za války vyhořel. Postavili ho znovu a dnes se tam chodí modlit šintoisté. Aby přilákali pozornost svých božstev tak tleskají. A modlitby se píšou na dřevěné destičky a jsou pověšeny všude kolem.
Odaiba je asi nejhezčí místo, které jsem v Tokyu navštívil. Krásný výhled na oceán, most přes záliv, supermoderní budova Fuji centra, Disneyland, kopie Sochy svobody (já se toho New Yorku snad nezbavím….), západ slunce a pomalu se rozsvěcující mrakodrapy v dáli. Neuvěřitelné… Do toho ještě super cesta nadzemním metro-vlakem, no ani se mi nechtělo pryč… Jenže hola hola, Shibuya volá :-)

Shiuya je nejrušnější část města. Přijel jsem tam v deset večer, ale ulice byli plné lidí. Všude spousta obrovských reklamních obrazovek, neonů, ale i úzké uličky s typickými lampiony. Tokyo nikdy nespí. Tak ještě poslední pohled z ptačí perspektivy na rozsvícené centrum a ahooj Tokyo, Soma už čeká :-) PS. Víc fotek= rajčatová stránka :-)