Už letím

Scéna jako vystřižená z amerického filmu. Letiště plné lidí, každý líně postává a čeká na svůj let. Až na filmového hrdinu, který na letiště dorazil na poslední chvíli, rozráží davy lidí a řítí se ke svému letadlu aby ho na poslední chvíli stihl…Stejně jsem dopadl já. Letiště Narita je 80 km od Tokya a trochu jsem podcenil rychlost vlaku. Z vlaku vystupuju v 9:40, odbavení mého letu na přepážce je do 9:55… Letím letištěm :-) Letištní rozhlas hlásí poslední výzvu pro cestující do Vídně, to jsem já, to je můj let…Honem honem!! Když konečně najdu přepážku, sympatická Japonka už má před sebou cedulku Přepážka uzavřena. Uf… Když ukážu letenku, naštěstí ochotně přepážku zase otevře, na můj kufr lepí cedulku „Spěchá“. Že mám kufr o kilo těžší než je limit, přejde bez mrknutí oka :-) Hurá, jsem odbavený, dnes odletím domů :-) Při procházení kontrolou pod rentgenem mi zapípá batoh, něco je špatně… Pracovník letiště ho prohledává. Aha, zapomněl jsem vyhodit lahev s vodou a podle nových pravidel se na palubu letadla nesmí nosit žádné tekutiny…Při čekání ve frontě na pasovou kontrolu chodí kolem letušky a shání poslední pasažéry na let do Paříže. Koukám, že nejen já mám zpoždění :-) Letušku s cedulkou Vídeň potkávám až těsně u letadla, stihl jsem to :-) Sajonara Nippon :-) Zvláštní pohled z okna letadla. Po přelidněném Japonsku vidím z desetikilometrové výšky nekonečné pláně Sibiře. Nikde nic, žádné město, žádná civilizace. Jen zasněžené vrcholy Sibiřských hor…


Při přestupu ve Vídni mě do nosu praští studený vzduch. Není zima, jen vlhkost je nízká a lépe se dýchá. Malým vrtulákem konečně přistávám v Praze :-) Stojím na české půdě a dýchám český vzduch :-) Kufr si vyzvedávám hodně otlučený, to asi ta cedulka „Spěchá“…
Mobilní telefon se zkouší poprvé po třech měsících připojit do sítě. V Japosnku nefungoval. mají tam jiný typ mobilní sítě. Připojení mu moc nejde, divně zvoní a bůhvíproč změnil datum o den napřed… Ale nakonec to zvládá :-) Děkuju všem za uvítání, nedovedete si představit jak velkou radost jste mi udělali :-) A taky jste otestovali můj mobil :-)
V autobuse do Brna už se mi klíží oči, jsem na cestě už skoro 24 hodin…



Kvůli Japonsku jsem začal studovat druhou vysokou školu, učím se teď o inflaci a neviditelné ruce trhu :-) Tři zameškané týdny doháním jak jen to jde, první týden v Čechách utekl strašně rychle. V pátek odpoledne konečně jedu domů… Česká Rybná :-) Přivítala mě se vší parádou. První sníh a červánky na nebi, parádní podívaná :-)