Lesk a bída Bombaje

První ráno v Indii. Jarda vstává jako první a opatrně vykukuje na ulici před hotelem. Vylidněná klidná ulice, jak jsem ji viděli včera v noci, se změnila k nepoznání... na ulici skoro není k hnutí. Davy inďáků, rikši, poblíž je navíc vlaková zastávka. To se nedá popsat, to se musí vidět...aspon na videu...

Jedeme vlakem do centra Bombaje. I když je už skoro poledne, tak je indické nádraží rušnější než pražský hlavák v pátek odpoledne...ve vlaku cestují samí muži a všichni si zálibně prohlížejí Lucku...hold cizinka je tady velkou atrakcí :-) Až večer zjišťujeme jak cestují ženy v indickém vlaku...Víc než 50 let byla Indie kolonií Velké Británie. A v Bommaji je to vidět na každém kroku - všude spousta evropsky vypadajících staveb: univerzita, hodinová věž, muzeum prince z Walesu.

I zřejmě největší turistické lákadlo Bombaje - vyhlášená Brána do Indie. Měla vítat britského krále při jeho návštěvě Indie. Paradoxně právě tudy v roce 1645 odešli poslední Britové, když byla Indie uznána jako nezávislá země.

Hned za bránou indie je i hotel Taj. Právě tady se v listopadu 2008 při teroristických útocích střílelo... Dnes tady kromě spousty policistů se samopaly jsou taky davy turistických nahaněčů. Nejvíc to pocítí Jarda, kterého asi dva kilometry pronásleduje prodejce bubnů...Jarda žádný buben nechce, však kdo by se s ním taky tahal tři týdny po Indii... No ale nekupte to - po dvou kilometrech smlouvání klesla cena bubnu na polovinu :-) Učíme se smlouvat :-)

Pokud projevíte jen nepatrný zájem o nabízenou věc, prodejce se už nezbavíte. Jarda je v tom expert - během chvilky má hiduistický náramek, na čele hinduistické posvátné znamění, v ruce květinu na obřad pudža a ještě nad ním rádobymnich odříká modlitbu za celou jeho rodinu :-) No neberte to - za 20 rupií... :-) Jarda ale nemá drobné, vytahuje 100 rupií a chce vrátit... rádobymnich ale sbalí storupiovou bankovku a peláší pryč a Jarda ho pak musí honit kolem celé Brány do Indie, aby mu 80 rupií vrátil... :-)

Mě si zase vyhlídně jakýsi turistický naháněč - nabízí nám tříhodinovou prohlídku Bombaje autem - pouze za 800 rupií na osobu. Naháněče se nelze zbavit, jde za mnou skoro půl hodiny, pořád vychvaluje a přesvědčuje. Nabídka je to ale celkem lákavá a tak když cenu usmlouváme na 300 rupií za jednoho tak se jede :-) Naháneč nás dovede k autu, cosi se domlouvá s řidičem a za chvilku už vyrážíme. Během tříhodinové vyjíždky po městě si perfektně prohlédneme veškerý lesk a bídu Bombaje...Rybářská osada na břehu špinaváho zálivu s obchodními věžáky v pozadí je toho prvním důkazem.

Bombaj (nebo chcete-li nově po indicku Mumbai) se stala obchodní centrum Indie. V roce 1850 byla bombaj jen malou rybářskou vecničkou. V roce 2009 je Bombaj velkoměsto s 12 miliony obyvatel. Víc než polovina indického zboží projde před indickými přístavy, v centru se staví veká obchodní centra a kancelářské komplexy evropských a amerických firem. Právě proto se do Bombaje stěhují Indové z celé Indie - doufají, že v Bombaji najdou práci. Bohužel to často není pravda a z přistěhovalců se často stávají bezdomovci. A tak je Bombaj město plné protikladů...na dohled od krásně upravených parků...

... jsou chatrče se střechami z igelitu, obrovské slumy jsou v každé části města. Už jste viděli oskarový film Milionář z chatrče o dvou dětech z bombajského slumu?

Sice skoro každý má mobilní telefon, ale prádlo se stále pere jako před sto lety. Z celé Bombaje se sváží prádlo do centrální prádelny, kde se pak prádlo v obrovských kádích plných špinavé vody pere. Žádná automatická pračka, vyprat, usušit, vyžehlit, složit, odvézt. Většina bombajských hotelů využívá služeb centrální prádelny. Cena za vyprání jednoho ručníku je prý 10 INR. Od ted už se nikdo nediví špinavému povlečení v indických hotelech. Pokud se vám nelíbí špinavé skvrny na vašem čistém prostěradle, v hotelu vám prostěradlo rádi vymění za jiné - skvrny budou pouze jiného odstínu a najiných místech :-)

Na druhou stranu ústřední prádelna aspoň nabízí zaměstnání pro pár tisíc Indů, kteří tak neskončí jako žebráci na ulici... Podobné zaměstnání mají dabavahlové - ti zase za poplatek 200 rupií měsíčně dopravují do zaměstnání v obědvácích obědy. Milující manželka připraví doma svému zaměstnanému muži oběd, který pak dabavahlové klidně přes půlku Bombaje ochotně dopraví až na mužovo pracoviště... vlakem, na kolem, na káře, na hlavě...

Večer končíme na pláži . Vznikající indická střední třída sem chodí odpočívat. Já jsem v rozpacích - koupil jsem si banán, snědl jsem ho, chci vyhodit šlupku do odpadkového koše, ale koš nemůžu nikde objevit...Červená hranatá krabice s malým otvorem jakok koš vypadá, ale mladý indický pár mi taktně naznačuje, že to není odpadkový koš ale poštovní schránka...Když vidí, že nevím kam vyhodit šlupku od banánu, s úsměvem ji ode mě vezme a zahodí ji jen tak na zem.

Na pláži lze kromě oříšků, kukuřice, čaje koupit celkem cokoliv. Ale my ochutnáváme hlavně bhanipuri. Pálí to jako čert - není nad to si spálit zobák pořádnou dávkou chili těsně před spaním :-)

Víc fotek najdete na rajčatové stránce.

Vzhůru do Indie

Pokud si někdo myslí, že ten bláznivý nápad napadl mě, tak je na omylu. Napadlo to Vendy a Slažana na výstavě fotografií National Geografic. Ze všech vystavených fotografií je nejvíc zaujali fotky z Indie. Základ pro budoucí indickou výpravu byl položen...Mě osobně se do Indie moc nechtělo. Celkem drahá letenka, povědomí o Indii nebylo zrovna nejlepší a na světě jsou jiná místa, kam bych se jednou chtěl podívat. Lucka byla naopak indickému dobrodružství od začátku nakloněna. Pojedeme nebo ne? Do zeme s miliardou lidí, do země s mizernou hygienou, do země kde skoro každý má mobilní telefon, ale ženy stále vaří na ohni a topí se kravským trusem?

Rozhodnutí přišlo nečekaně...na konci října po nočním návratu z hospody objevujeme akční letenky s KLM do Bombaje na únor 2009. Datum se skoro shoduje s letenkami Vendy a Slažana. O půl druhé v noci volám Jardovi: "Zdar. Byl jsi někdy v Indii?" "Ne, nebyl." "A chceš tam jet? Jsou letenky v akci" "Jo, chci." Kupujeme letenky. Ještě tomu neveříme, ale za 3 měsíce budeme v Indii....

Ráno mi volá Kuba: "Volal ve dvě ráno Jarda. Že prý stojí nad Rybnou v trenýrkách s mobilem v ruce aby měl lepší signál . A že letí do Indie a jestli prý nechci jet taky. To byl opilý nebo co? " Ne, nebyl opilý. Opravdu letíme do Indie. Kuba ale do Indie odletět nemůže a tak výzvu indického dobrodružství přijímá Leoš.

Pokud si myslíte, že nemoci jako cholera, tyfus, malarie, meningitida ve 21. století už neexistují, tak jste na omylu. Existují. Všechny. V Indii. Přesvědčila nás o tom hned první návštěva u lékaře v očkovacím centru cestovní medicíny. Očkování proti všem nemocem musíme stihnout ještě před odletem, navíc je nutná i žloutenka a vzteklina. Já vzteklinu už nestíhám, i tak je očkování každých 14 dní pěkný záhul... Doufám, že mě v Indii nekousne opice. Jako bonus si dopřáváme koktejl za 1200 Kč proti cestovatelským průjmům s nadějí, že se nám průjem v Indii vyhne obloukem... Všechna očkování dohromady jsou nakonec skoro dvakrát dražší než akční letenka do Indie, ale co by člověk pro své zdraví neudělal, že.... Indické ulice jsou svojí čistotou přeci vyhlášené...

Vendy a Slažan odlétají do Indie o týden dřív než my, letí do Dilí. Stihnou během týdne přejet z Dilí do Bombaje? Z omylu nás vyvádí pohled na mapu světa - Indie je přibližně tak velká jako celá Evropa, je to jako jet z Prahy do Paříže... Navíc většina zajímavých míst leží na severu Indie. Přikupujeme proto letenky s indickými nízkonákladovkami SpicyJet z Bombaje do Jaipuru, tam se setkáme s Vendy a Slažanem a dál budeme pokračovat spolu. Jaipur - Agra - Orcha - Kadhuraho - Varanasi - New Delhi.

Pokoušíme se koupit si i indické jízdenky na vlak už z Čech, ale narozdíl od letenek nejsme úspěšní... Indické vlaky jsou proslulé svojí přecpaností, rezervace míst je povinná a některé vlaky bývají beznadějně vyprodané už několik týdnu před výjezdem z výchozí stanice. Podle www stránek indických železnic jsou vyprodané i některé vlaky, kterými chceme jet my v Indii... ale nedá se nic dělat, jízdenky musíme koupit až v Indii.

15.ledna odlétá Vendy a Slažan z Vídně do Dilí, my máme ještě týden na balení a přípravy. Tři měsíce příprav utekly jako voda...Co si nezapomenout zabalit s sebou do Indie? Spacák, zámek, repelent, ponorný vařič, slivovici. Velký prostor v batohu nám zabírají všemožné léky. Pro jistotu, testovat úrověň indického zdravotnictví nemáme v plánu.... 31.1.2009 je vše sbaleno. V Rybné sněží a mrzne. V letních teniskách a slabé bundě vypadáem jako blázni, ale co naplat, v Indii bude teplo :-) Slivovicí si připíjíme na šťastný návrat a na šťastný odjééézd ...

S batohy obalenými ochrannou folií vypadáme v pražském metru spíš jako kosmonauti. Noční cesta autobusem do Mnichova proběhne bez problému, jen německá policie se nás pokouší na hranicích zastavit něčekanou celní kontrolou. I let z Mnichova do Amsterodamu je bez problémů, jen promrzlé letadlo. které celou noc stálo na letišti, musí před letem odmrazit. K našemu překvapení je letadlo z Amsterodamu do Bombaje úplně plné, ani nesedíme vedle sebe.

Po osmi hodinách letu přistáváme o půl dvanácté v noci v Bombaji. První dojmy? Velké dusno, 28°C a šílená zmatek na letišti. A protože ani celníci nám nezatrhli vstup na indickou půdu a naše indická víza jsou v pořádku, o půl dvanácté večer můžeme říct - jsme v Indii :-)

Na letišti na nás čeká taxík do předem zaplaceného hotelu. Jsme hodně unavení a utrmácení...hotelový pokoj je malý, špinavý, mizerný a na indické poměry předražený. Ale jsme v Indii teprve chvilku, příští dny nás dostatečně vyškolí... Jdeme se ještě projít po ulici kolem hotelu - ale radši se rychle vracíme zpět do bezpečí hotely, když na ztichlé ulici potkáme první pasoucí se krávu a zakopneme o prvního spícího bezdomovce... Vítejte v Indii :-)