Dinosauřím kaňonem mezi červené skály

Oak Creek Canyon je takový malý brácha Grand Canyonu. Protože je ale položený víc na jihu Ariozony než věhlasný Grand Canyon a navíc to není Národní park ale pouze Státní park, tak se o něm cestovní průvodce moc nezmiňují. Je to škoda nebo ne? Kdo ví... Každopádně spolu se sousedními červenými skalami v Sedoně je to místo na super výlet. Tak zabalit svačinu a vyrážíme :-)

Na úvod pohádka. Před miliony let žil v údolí Oak Creek mezi skalami malý dinosaurus. Často si hrál na konci údolí u vodní nádrže, která zadržovala vodu po jarních deštích a kam chodili všichni dinosauři pít. Rád hrabal do hlíny u kamenné hráze, přenášel kameny a všelijak jinak dováděl. Maminka dinosauřice mu sice říkala: "Nehrej si hráze, ještě ji rozbiješ a nebudeme mít žádnou vodu!" ale malý dinosaurus neposlouchal... Jednou takhle hrabal noru hluboko v zemi, aby si mohl hrát s kamarády na schovávanou, když tu najednou se ozvalo praskání...Nejdřív slabé, pak silnější, pak obrovské a nakonec se hráz vodní nádrže s velkým rachotem protrhla...... Obrovská vlna se vyvalila z nádrže, spláchla všechny dinousaury v údolí, takže úplně vyhynuli... A protože už vodní nádrž nezadržovala vodu pro prudkých jarních deštích, voda tekla údolím prudce až vyhloubila kaňon. Konec pohádky. Poučení na závěr - dinosauří maminky se mají poslouchat.

Kaňonem vede silnice z vrchu až dolů. Postupně se proplítá v serpentýnách kolem skal různé barvy - nejdřív bílé, pak oranžové a nakonec rudě červené. Řeka na úplném dně kaňonu se zdá úplně krotká a těžko se dá věřit, že takovýhle potůček mohl vyhloubit tak obrovskou díru do země...

V horkých letních dnes je řeka příjemně ledová a nabízí super zchlazení :-) Navíc řeka vyhloubila do červeného pískovce takové vodní kamenné skluzavky - stačí si jen lehnout do proudu a nechat se unáčet kamenným korytem :-) Sliding Rocks jsou největší atrakcí jakou Oak Creek Canyon nabízí. Zajímavé bylo sledovat, v čem se průměrný Američan chodí koupat. Už hned po příletu do Phoenixu mi v hotelovem bazénu Pavla mírně naznačila, že moje klasické evropské plavky jsou na Ameriku moc evropské...že prý v Americe není zvykem se koukat v klasických plavacích plavkách. Že ona si taky musela koupit jednodílné plavky, aby na ni Američani nekoukali s pohoršením....Prostě v Americe musí být při plavání na veřejném místě vidět co nejmenší část těla. Tak jsem si koupil plavací kraťasy až po kolena, abych tedy nepobuřoval americkou veřejnost... Až při koupání na Sliding Rocks jsem pochopil, že průměrný Američan plavky vůbec nemá. Koupe se totiž oblečený. V džínách, kratasech, v tričku, ale i v botách a ponožkách....

Po pořádném zchlazení v řece a mírném zapečení našich zad na žhnoucím sluníčku pokračujeme dále rozšiřujícím se údolím kaňonu až do města Sedona. Tohle malé městečko vypadá skoro jak z divokého západu... Nízké červené domky, malé obchůdky a restaurace nabízející steak z bizona, všude kolem červené skály. Jen aby zpoza rohu nevyskočil nějaký ozbrojený kowboy... :-)

Steak z bizona byl vydatný až moc, pro lepší trávení vyrážíme na výšlap na červenou skálu jménem Cathedral Rock.

Výstup je náročný už od začátku - nejen díky skoro 30 stupňum ve stínu a žhnoucímu sluníčku, ale taky kvůli bizonovi, který nás tíží v žaludku :-) Navíc cesta není žádný med - strmé stoupání po skále hned od začátku ....

... turisty navíc ohrožují místní, zcela určitě jedovatí živočichové (zrovna jsme byl nemocnej, když jsme to probírali v biologi, tak nevim)...

... a neustále hrozí pád do pichlavých kaktusů, které jsou všude kolem cesty...

Cesta na vrchol trvá asi hodinu, pot z nás leje jak o život, ale už po cestě nahoru jsou výhledy do okolí super. V dálce je vidět Sedona i s diskutovanou moderní kaplí postavenou přímo pod červenými skalami. Najdete ji na fotce? :-)

Konečně na vrcholu Cathedral Rock :-) Došla nám veškerá voda, nahoře na vrcholu fouká prudký hodně telý vítr - jak kdyby jste si foukali do obličeje fénem ... :-) Ale jsme spokojení, jsme nahoře :-) A dneska nehrozí žádná statická elektřina jako na Humpreys peaku, takže společné vrcholové foto bude :-)

Cestou zpět se ze sedla otvírají krásné výhledy do nekonečného údolí...

... soutěžíme, kde se méně bojí výšek (já vyhrál :-) ) ...

... a kdo je větší než skála na protějším konci údolí (zase jsem vyhrálů já :-) )

Ale co naplat, večer se blíží a nás čeká ještě cesta zpět do Phoenixu... Víkend končí, zítra zase do práce. Tak pápá Sedono :-)

PS: V pondělí jsem zjistil, že mám pěkně spálená záda.... můj z Čech dovezený krém s ochranným faktorem 15 nějak nestačil na arzonské pouštní sluníčko... Při návštěvě drogerie jsem zjistil, že v Arozině se krém s ochranným faktorem nižším než 35 vůbec neprodává... nejvíc na odbyt jdou prý krémy s faktorem 50 a vyšším ... :-)