Čekal jsem, že bude velký, ale i tak jsem byl překvapený. Byl fakt velký :-) Šest pater, uvnitř muzeum o samurajích, meče, zbraně. A v nejvyšším patře svatyně, co taky jiného :-) Výzdoba strohá, no spíš žádná, stropy nízké, musel jsem se hooodně ohýbat. Část hradu byla vyhrazená pouze ženám, na noc je zavírali za velké těžké dveře. Že by samurajové byli v noci tak divocí? :-)
Celá konstrukce hradu je dřevěná, celou tíhu zdí nesou dřevěné trámy. Do malty na zdi místo cementu přidávali uvařenou rýži, no fungovato to a zeď stojí dodneška :-)
Jen výhled z hradu není nic moc, všude kolem zase krabicoidní moderní budovy… :-(
Šinkanzenem dál do kola, hola hola Hirošima volá. S přibývajícími kilometry směrem na jih stoupá i teplota, v Hirošimě na nádraží 35 stupnů. V kombinaci s vysokou vlhkostí je to vražedné. Hned po výstupu z klimatizovaného vlaku se mi kůže na celém těle pokryla vrstvičkou potu a vydrželo to až do večera… Japonci to řeší tím, že používají deštník jako slunečník. Hirošima je jedním z mála měst, kde používají tramvaje jako veřejnou dopravu. Celkem sranda vystoupit na správné zastávce, když názvy zastávek hlásí řidič jen v Japonštině :-) Hostel je hned za rohem, ubytovat se a šup do města :-) Hirošima byla vždycky prosperující město, obchodní centrum celé oblasti už od středověku. Až do druhé světové války. Američané se rozhodli ukončit válku s Japonskem rychle a radikálně. 6. srpna 1945 v 8:15 shazují na Hirošimu atomovou bombu.
Následky? 70 000 budov bylo zničeno během vteřiny, 80 000 lidí zemřelo hned, dalších 60 000 na následky ozáření. Nechci rýpat do USA, ale jen bych připoměl, že kvůli 2000 Američanům, kteří zemřeli 11. září 2001 při atentátech na dvojčata v New Yorku, válčí americká armáda už déle než dva roky v Afgánistánu a Iráku…
Jediná budova, která zůstala v centru stát je A-dome. Navrhl ho český architekt Jan Letzel z Náchoda. Hold zlaté české ručičky:-). Dlouho se rozhodovalo, co s torzem budovy udělat. Zbourat? Zrekonsruovat? Nakonec bylo rozhodnuto A-dome ponechat ve stavu těsně po výbuchu. Celé bývalé centrum, které bylo zničeno bombou, je dnes přeměněno na Memorial Piece Park. Muzeum, památník obětem bomby, dětský památník, věčný oheň. A odevšad neustálý výhled na A-dome. Zvláštní atmosféra, temná, tajemná, ponurá… jenže - něco ji ruší....
Hned přes ulici za A-domem je nový baseballový stadion a zrovna se hrál ligový zápas Hirošima-Tokyo. A protože se památník obětem atomové bomby špatně prohlíží když slyšíte skandování fanoušků, vzdal jsem to a šel se taky podívat na baseball :-)
Stadion byl plný a Japonci fandili jako o život, baseball je tady velmi populární, je to sport číslo jedna. I malá městeška mají svůj baseballový klub. Nikdy předtím jsem na baseballu nebyl, ale můžu říct, že je to pěkná nuda. V podstatě jen čekáte, jestli se pálkař trefí do míčku. Jenže on se většinou netrefí… Nakonec Hirošima vyhrála 2:1 a já jsem si mohl po cestě na hostel v klidu projít celý park :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat