Takže honem se nalodit na loď, zamávat pevnině a rackům, nechytit mořskou nemoc a už vás vítá vstupní brána tori na ostrově Miya-jima :-) Co jiného by mohlo ležet na břehu ostrova, než chrám :-) A co jiného musí být před chrámem než vstupní brána. No jo, ale jak to vyřešit, když chrám leží na břehu jezera? No jedině ji postavit ve vodě… a jelikož v Japonsku není nic nemožného, tak na Miya-jimě mají fakt plavající tori bránu :-)
No vlastně, jestli je brána plavající nebo ne, to záleží na přílivu a odlivu. Když jsem se na Miya-jimě vylodil, začínal zrovna odliv a brána byla plavající. Než jsem si stihl prohlídnout pobřeží ostrova a chrám, bylo možné vykasat nohavice a dobrodit se mořem až k bráně :-) Že bylo velké teplo a dusno, to snad nebudu ani dodávat. U vody bylo ale příjemně a vál svěží mořský vánek. Den utíkal příjemným plážovým nicneděláním. Až do čtvrté hodiny odpolední.
Nejvyšší vrchol ostrova se jmenuje Misen. Má závratnou výšku
Já to zkusil. Dá se to. Po cestě nahoru sice naplníte nejeden potok a jezero vlastním potem, ale pohled z vrchu stojí za to :-) Pěti-kilometrovou cestu do kopce jsem zvládl za dvě a půl hodiny a připadal jsem si, jako kdybych vylezl na Everest. Únava obrovská. Na rozdíl od turisty docela zaplněné Miya-jimy jsem potkal za celou dobu jen 5 lidí, asi to všichni vzdají už dole:-) Na vrcholu Misenu jsem však zjistil, že tam ze zdola vede lanovka…bez komentáře…. :-)
Kromě rozhledu na okolní ostrovy, moře a Hiroshimu v dáli, se na Misenu vyskytuje taky stádo opic. Opice jsem nenašel, zato jsem objevil malou anglicky psanou celku se sdělením, že opice už to na Misenu dneska přestalo bavit a přeplavali na jiný ostrov:-) Slunce pomalu zapadalo za okolní kopce, tak honem šup zpátky dolů do přístavu, naposled se pokochat nočně nasvícenou tori bránou a chytit večerní loď zpět.
Žádné komentáře:
Okomentovat