I když jsem už něco málo o japonském jídlu napsal dřív, tohle téma si zaslouží větší pozornost. Takže hurá do toho :-)
Zkusme se nejdřív vrátit zpět v čase. Je rok 1850, v Japonsku vládne císař a šogůnové, země je naprosto odříznutá od okolního světa, maximálně můžete lodí doplout do Číny nebo Koreje. Japonci jedí jen rýži, mořské plody, soju a nudle. Nic jiného k jídlu v zemi není…
A teď rok 2007. Japonsko je moderní země, vládne vláda a parlament. Letadlem lze letět kamkoliv do celého světa. A co se stalo s japonskou kuchyní? Z ciziny Japonci dovezli prasata, krávy, kuřata a chovají je na farmách v horách. Z Itálie dovezli špagety (rozdíl mezi špagetami a nudlemi- nudle jsou tlusté a vždycky plavou v nějakém vývaru. Vývar může být teplý nebo studený). Z Ameriky dorazily do Japonska hamburgery, steaky, McDonalds a KFC (ach ta globalizace…). Přesto však Japonci zůstávají hodně věrní tradiční japonské kuchyni.
Japonská kuchyně rovná se rýže kdykoliv, kdekoliv, jakkoliv a skýmkoliv:-) K snídani, obědu i večeři…. Japonci kromě rýže ke snídani jedí většinou nějaký salát z mořských plodů a polévku miso. Miso je vlastně pasta ze sojových bobů, která se povaří ve vodě spolu s různými přísadami - zeleninou, rybami, sojovým sýrem tofu nebo v poslední době i s vepřovým či hovězím masem. Miso je v Japonsku velmi populární a jí se často i k obědu a i k večeři. Miso polévka se podává v malé mističce, žádný talíř :-)
Oběd se většinou skládá z několik chodů – nečekejte jedno hlavní jídlo jako v Evropě. Na tácu dostanete kromě miso polévky a čaje i několik menších misek. V jedné je vždy rýže, v další nějaký salát (většinou z mořských chaluh nebo čínského zelí), v další kousek v sojové omáčce naložené zeleniny a ve větší misce nebo na talíři je hlavní chod. Hlavní chod může být smažená, vařená, dušená nebo grilovaná ryba, malé kousky masa s vařenou zeleninou, smažené kuřecí nebo hovězí maso ve strouhance. Japonci používají minimum koření a skoro žádnou sůl. Ani rýže není slaná. Nedostatek koření se kompenzuje přidáváním sojové nebo worchestrové omáčky. Omáčku si přidá každý sám podle chuti. Někdy je to zvláštní pocit polévat si smažené ve strouhance obalované kuřecí maso (prostě cosi jako řízek) sojovou omáčkou a jíst k tomu rýži :-) Brambory se v Japonsku jako příloha vůbec nepoužívají…K večeři se často jedí nudle. Japonci mají dva druhy nudlí, světlý udon a hnědou sobu, z Číny adoptovali ramen nudle. Obvyklá bývá také kari-rýže, což je rýže politá hnědou zeleninovou omáčkou ochucenou kari. Zvláštní je, že v omáčce jsou často kousky brambor, takže vlastně jíte brambory a přikusujete rýži :-). 
Všechno japonské jídlo se jí hůlkami. I miso polévka-hůlkami sníte pevné části a zbylou polévku vypijete. Překvapivě jednoduché je jíst rýži hůlkami, protože japonská rýže je lepivá. Naopak celkem sranda je jíst hůlkami nudle, jsou totiž dlouhé s klouzavé. Proto se nudle většinou srkají. Asi si dovedete představit, jaké zvuky se ozývají od stolu když se servírují nudle…. ale v Japonsku je to povolené a není to nezdvořilé.
Jak už jsme psal dříve, Japonci jsou snad jediný národ na světě, která tak často jí syrové maso. Nejen rybí (suši a sašimi), jakékoliv syrové mořské potvory včetně chobotnice a krevet, ale i koňské a největší specialitou jsou syrová hovězí játra. Sašimi je připravované z nejrůznějších druhů syrových ryb - například kapra (japonský kapr má bílé šupiny a červené fleky), platýse, ale i žraloka a dalších. Na první pohled je příprava sašimi velmi jednoduchá, stačí nakrájet rybu na plátky, ale chuťově se velmi liší podle toho, jestli rybu krájel někdo zkušený nebo pouhý začátečník. Není krájení jako krájení :-) Suši je plátek syrové ryby položen na povrch válečku z rýže a ten je pak ještě celý zabalen do jednoho z druhů jedlých mořských řas.
V posledních letech se skladba japonského jídelníčku rychle mění - jí se stále více masa, mléka a mléčných výrobků a naopak se poněkud snižuje mimořádně vysoká spotřeba rýže. Přesto i nyní je spotřeba masa na osobu asi čtyřikrát menší než u nás…možná proto těžko najdete obézního Japonce. 
V Japonském supermarketu najdete vždycky velký regál s rybami, škeblemi a chobotnicemi, velký výběr je i mezi instatními nudlemi, možné je koupit i toustový chleba (na rohlíky nebo klasický český chleba zapoměňte) a velké množství sladkého plněného pečiva. Koupě tohohle pečiva je někdy sázka do loterie, protože nejde poznat, jaká náplň je uvnitř a zelená melounová marmeláda mi moc nechutnala :-).
Prakticky nikde se nedá sehnat mouka, kvasnice, tvrdé salámy, párky, sýry, většina koření (jen kari mají všude :-) ) a mnoho dalších českých potravin. Mezi zeleninou vedou už zmíněné chaluhy, mořské řasy a čínské zelí. Ovoce je snad nejdražší na světě… Začal podzim a v obchodech se objevila první letošní jablka. Skoro se mi zatajil dech. Jablka se většinou prodávají po kusech a JEDNO jablko stojí v přepočtu asi 40 Kč (ano čtete dobře, není to překlep…). Stejné je to s broskvemi, rajčaty nebo hroznovým vínem… Tak a konec, zbývá jen popřát dobrou chuť :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat