S Japonci o Japoncích

Začal podzim, nejoblíbenější japonské roční období. Obloha se po několika týdnech konečně rozjasnila a ukázalo se sluníčko, teploty kolem 20°C. Rozkvetla spousta květů, v zahradách, příkopech a podél vodních kanálů. Když jsem se divil, jak je možné, že v Japonsku kvete tolik květin na podzim, tak se zase Japonci divili, jak je možné, že v Evropě nekvetou kytky na podzim :-)

V tomhle období Japonci hromadně pořádají různé venkovní grilovací párty. Jak by taky ne – krásně modrá obloha, sluníčko příjemně hřeje… :-) Takže hurá na párty, japonsko-česko-korejsko-irsko-kanadsko-americkou. Protože celý týden bylo hezky, původní plán byl uspořádat grilovačku přímo na pláži u oceánu, ale jako naschvál se na víkend obloha zase zatáhla a rozpršelo se (zákon schválnosti-během pracovního týdne je venku krásně a o víkendu hnusně….) a tak se nakonec grilovalo pod mostem přes záliv. Postupně jsme společně připravili grilovanou sepii, sladké brambory, lososa, hovězí a vepřové maso, soba nudle, miso polévku. Úspěch měl i předem připravený guláš a upečený perník, který jsme ostatním nabídli k ochutnání ( šéfkuchař Žajda, kuchtík Lacmánek :-) ). Vařilo se, mluvilo se o všem možném. Hlavně o japonských zvycích, o tom jací Japonci jsou, o tom proč Japonci jedí tolik rýže, o rozdílech mezi Evropou a Asií… Zajímavé povídání s Japonci o Japoncích :-)

Japonci si na pozdrav nepodávají ruce. Považují to za nehygienické. Místo podání rukou provází pozdrav mírná úklona jako vyjádření úcty. Někdy při setkání Japonce s cizincem vznikají komické situace - cizinec podává Japoncovi ruku, ale Japonec se ukloní…oba dva si uvědomí svoji chybu, takže v druhém kole se cizinec začne honem uklánět, zatímco Japonec podává ruku… :-)

V Japonsku se roky počítají od nástupu posledního císaře, takže v japonském kalendáři nehledejte rok 2007 ale rok 19 :-)

Jak neuvěřitelně moc jsou Japonci pracovití, to už víte. Potvrdilo se mi to minulý týden, kdy jsem v práci měřil v bezodrazové komoře. Při vracení klíčů na vrátnici jsem si všiml, kdy odevzdávali klíče japonští kolegové.Časy jako 22:30, 23:50 nebyly vyjímkou. Rekord asi drží Schirasaka-san. Klíče od beozdrazové komory vrátil ve 2:30 v noci…

Od přehnané pracovitosti se odvíjí spousta dalších věcí. Dětem končí každý den škola až v 17 hodin, děti se každý den odpoledne povinně účastní nějakého školního klubu (hudebního, sportovního, divadelního,…). Soma má asi 40 000 obyvatel, přesto ve městě není ani jedno kino, divadlo, diskotéka nebo hudební klub. Na kulturu Japonci nemají čas…Jedinou oblíbenou zábavou je karaoke a pachinko (herní automaty).
Japonci všeobecně nemají moc příležitostí pro seznamování se s druhým pohlavím. Navíc platí nutnost zachovat si tvář za jakékoliv situace. Všechny city se důkladně schovávají za neproniknutelnou masku. Není běžné vzít partnera kolem ramen, za ruku, políbit ho nebo pohladit a říkat mu „vášnivá“ slova a vyznání. Silně emotivní slova a nadávky japonština sice má, ale není vhodné je používat. Muži se velice často musí nejdříve opít, aby mohli pozvat slečnu na rande. Manželé si velmi často mezi sebou vykají. Nicméně je nutné říct, že vlivem americké kultury můžete už dnes i v Japonsku vidět dvojici, která se na ulici drží za ruce, stále to ale není úplně běžné. Teenageři jsou americkou kulturou hodně ovlivněni, nejnovější móda je poslouchat hiphop a obarvovat si vlasy. Všichni Japonci mají od přírody černé vlasy jako uhel a tak teenager se zrzavým přelivem je naprosto in. Hlavně ale platí, čím větší město, tím víc západní styl. V Tokyu, Osace nebo Sendai najdete všechny vymoženosti západní civilizace.

Kapitolou samo pro sebe by bylo postavení ženy ve společnosti. Přidávám pár vět z knížky Japonsko očima ženy od Růženy Fikejzové : „Japonská žena nikdy nesmí být hrubá, ironická nebo arogantní. Proste se musí na muže dívat jako na svého boha. Musí být stále pozorná k potřebám svého manžela, uklízet jeho šaty, vychovávat jeho děti. Nejhorší nedostatky ženy jsou neposlušnost, nespokojenost, pomlouvačnost, žárlivost a hloupost. Osm žen z deseti je od přírody tak hloupých, že si nemají věřit, a proto mají slepě poslouchat manžela.“ V Japonsku asi mají málo feministek :-) Ženy většinou po narození prvního dítěte zůstávají doma a starají se o domácnost, pokud je plat manžela dostatečně vysoký. Japonská mateřská dovolená není pevně stanovená, záleží na firmě, kde žena dřív pracovala. Nejdelší mateřskou mají učitelky, neuvěřitelné dva roky, normální mateřská u soukromých firem je totiž jen 9 týdnů…Pak novorozenec hurá do jeslí a matka hybaj zpět do práce.

Společnost v Japonsku je dodnes přísně hierarchizovaná. Já-můj šéf-šéf mého šéfa, šéf šéfa mého šéfa :-) V japonské firmě není představitelné, že by mladší člověk byl nadřízeným starších zaměstnanců. Vysokoškolák (více než 90 % Japonců absolvuje vysokou školu) jde ve firmě nejdřív do výroby k výrobnímu pásu…Japonci nemají problém ztotožnit se skupinou. Dá se to nazvat jako „stádní“ chování, Japonci nejsou vychovávaní k tomu, aby měli na věc svůj vlastní názor. „Cožpak nemáš svůj vlastní rozum?“ je výrok, který bychom od japonského rodiče asi těžko slyšeli.

Nezaměstnanost v Japonsku je asi 3 %. Vzhledem k tomu, že Japonců je skoro 130 milionů je to úctyhodné číslo. Na druhou stranu asi nikde jinde na světe neuvidíme mladé dívky ve vchodech do obchodních domů, jejichž jediným úkolem je klanět se zdvořile příchozím. Nikde jinde neuvidíme rovnače kol do stojanů, otírače držadel u eskalátorů nebo navigátora na parkovišti, který ukazuje kde je volné místo a kde je možné zaparkovat.

Japonsko rovná se elektronika. Taky jste si to mysleli? Nebojte není to tak strašné. Japonci se sice dívají na televizi v mobilu, důchodci ve vlaku se sluchátky v uších poslouchají MP3, každé auto má GPS navigaci a televizi, automaty na kafe, čaj, zmrzlinu, nudle, pivo nebo cigarety jsou na každém kroku, ale pořád to ještě může být horší :-)

O tom, jak moc mají v Japonsku všechno organizované už víte. Jen namátkou – naprosto přesné vlaky, gongy na začátku a konci pracovní doby, pečlivě vyznačené koridory pro nástup a výstup, uniformy i pro popeláře a taky pečlivě zastřižené stromy :-)

Ještě vás to baví číst? No máte výdrž :-) Slibuji, že s vážnými tématy už končím. O víkendu se chystám na sever Japonska do národního parku Hakkoda takže příště to bude zase v cestovatelském duchu :-)