Knedlo vepřo zelo :-)

I když jsem už něco málo o japonském jídlu napsal dřív, tohle téma si zaslouží větší pozornost. Takže hurá do toho :-)

Zkusme se nejdřív vrátit zpět v čase. Je rok 1850, v Japonsku vládne císař a šogůnové, země je naprosto odříznutá od okolního světa, maximálně můžete lodí doplout do Číny nebo Koreje. Japonci jedí jen rýži, mořské plody, soju a nudle. Nic jiného k jídlu v zemi není…

A teď rok 2007. Japonsko je moderní země, vládne vláda a parlament. Letadlem lze letět kamkoliv do celého světa. A co se stalo s japonskou kuchyní? Z ciziny Japonci dovezli prasata, krávy, kuřata a chovají je na farmách v horách. Z Itálie dovezli špagety (rozdíl mezi špagetami a nudlemi- nudle jsou tlusté a vždycky plavou v nějakém vývaru. Vývar může být teplý nebo studený). Z Ameriky dorazily do Japonska hamburgery, steaky, McDonalds a KFC (ach ta globalizace…). Přesto však Japonci zůstávají hodně věrní tradiční japonské kuchyni.

Japonská kuchyně rovná se rýže kdykoliv, kdekoliv, jakkoliv a skýmkoliv:-) K snídani, obědu i večeři…. Japonci kromě rýže ke snídani jedí většinou nějaký salát z mořských plodů a polévku miso. Miso je vlastně pasta ze sojových bobů, která se povaří ve vodě spolu s různými přísadami - zeleninou, rybami, sojovým sýrem tofu nebo v poslední době i s vepřovým či hovězím masem. Miso je v Japonsku velmi populární a jí se často i k obědu a i k večeři. Miso polévka se podává v malé mističce, žádný talíř :-)

Oběd se většinou skládá z několik chodů – nečekejte jedno hlavní jídlo jako v Evropě. Na tácu dostanete kromě miso polévky a čaje i několik menších misek. V jedné je vždy rýže, v další nějaký salát (většinou z mořských chaluh nebo čínského zelí), v další kousek v sojové omáčce naložené zeleniny a ve větší misce nebo na talíři je hlavní chod. Hlavní chod může být smažená, vařená, dušená nebo grilovaná ryba, malé kousky masa s vařenou zeleninou, smažené kuřecí nebo hovězí maso ve strouhance. Japonci používají minimum koření a skoro žádnou sůl. Ani rýže není slaná. Nedostatek koření se kompenzuje přidáváním sojové nebo worchestrové omáčky. Omáčku si přidá každý sám podle chuti. Někdy je to zvláštní pocit polévat si smažené ve strouhance obalované kuřecí maso (prostě cosi jako řízek) sojovou omáčkou a jíst k tomu rýži :-) Brambory se v Japonsku jako příloha vůbec nepoužívají…K večeři se často jedí nudle. Japonci mají dva druhy nudlí, světlý udon a hnědou sobu, z Číny adoptovali ramen nudle. Obvyklá bývá také kari-rýže, což je rýže politá hnědou zeleninovou omáčkou ochucenou kari. Zvláštní je, že v omáčce jsou často kousky brambor, takže vlastně jíte brambory a přikusujete rýži :-).

Všechno japonské jídlo se jí hůlkami. I miso polévka-hůlkami sníte pevné části a zbylou polévku vypijete. Překvapivě jednoduché je jíst rýži hůlkami, protože japonská rýže je lepivá. Naopak celkem sranda je jíst hůlkami nudle, jsou totiž dlouhé s klouzavé. Proto se nudle většinou srkají. Asi si dovedete představit, jaké zvuky se ozývají od stolu když se servírují nudle…. ale v Japonsku je to povolené a není to nezdvořilé.

Jak už jsme psal dříve, Japonci jsou snad jediný národ na světě, která tak často jí syrové maso. Nejen rybí (suši a sašimi), jakékoliv syrové mořské potvory včetně chobotnice a krevet, ale i koňské a největší specialitou jsou syrová hovězí játra. Sašimi je připravované z nejrůznějších druhů syrových ryb - například kapra (japonský kapr má bílé šupiny a červené fleky), platýse, ale i žraloka a dalších. Na první pohled je příprava sašimi velmi jednoduchá, stačí nakrájet rybu na plátky, ale chuťově se velmi liší podle toho, jestli rybu krájel někdo zkušený nebo pouhý začátečník. Není krájení jako krájení :-) Suši je plátek syrové ryby položen na povrch válečku z rýže a ten je pak ještě celý zabalen do jednoho z druhů jedlých mořských řas.

V posledních letech se skladba japonského jídelníčku rychle mění - jí se stále více masa, mléka a mléčných výrobků a naopak se poněkud snižuje mimořádně vysoká spotřeba rýže. Přesto i nyní je spotřeba masa na osobu asi čtyřikrát menší než u nás…možná proto těžko najdete obézního Japonce. V Japonském supermarketu najdete vždycky velký regál s rybami, škeblemi a chobotnicemi, velký výběr je i mezi instatními nudlemi, možné je koupit i toustový chleba (na rohlíky nebo klasický český chleba zapoměňte) a velké množství sladkého plněného pečiva. Koupě tohohle pečiva je někdy sázka do loterie, protože nejde poznat, jaká náplň je uvnitř a zelená melounová marmeláda mi moc nechutnala :-).



Prakticky nikde se nedá sehnat mouka, kvasnice, tvrdé salámy, párky, sýry, většina koření (jen kari mají všude :-) ) a mnoho dalších českých potravin. Mezi zeleninou vedou už zmíněné chaluhy, mořské řasy a čínské zelí. Ovoce je snad nejdražší na světě… Začal podzim a v obchodech se objevila první letošní jablka. Skoro se mi zatajil dech. Jablka se většinou prodávají po kusech a JEDNO jablko stojí v přepočtu asi 40 Kč (ano čtete dobře, není to překlep…). Stejné je to s broskvemi, rajčaty nebo hroznovým vínem… Tak a konec, zbývá jen popřát dobrou chuť :-)

Divočina jménem Nikko

Nikko je v Japonsku hodně profláknuté místo. Je to jediné místo, kde je možné vidět barevně zdobené chrámy a svatyně. Unesco, davy turistů... Proto jsem to vzal trochu z druhé strany. Vlak ze Somy do Nikko, pak přestup na autobus a cesta směrem do hor, do národního parku. Nikko leží v nadmořské výšce 513 metrů, linkový autobus za hodinu a půl ujede 20 kilometrů (jízdenka stojí v přepočtu asi 300 Kč…), serpentýnami překoná převýšení skoro 1000 metrů a já vystupuji na konečné zastávce. Dál už nic nejede. Yumoto, poslední výspa civilizace. Jezero, hory všude okolo, pár hotelů a kemp. Stavím stan a hurá do divočiny :-)


Trasa přes náhorní plošinu Senjo-ga-ra je celkem dobře značená, občas rozcestník dokonce i v angličtině. Cesta po dřevěných chodnících, výhledy na sopku Nantai i ostatní okolní dvoutisícovky, zvláštní vysokohorská flora. Ale co znamenají všechny ty červeně orámované cedulky podél cesty napsané v kanji? (rozuměj ve stylu rozsypaný čaj :-) ). Význam chápu až v momentě, kdy je cesta dál zahrazená závorou a vedle kanji nápisu je i fotka poničeného chodníku. Aha. Takže letní deště poškodily cestu a ta je teď neschůdná. Jenže co teď? Vracet se zpátky? Stejnou cestou? Původní plán byl dojít k vodopádu Ryuzu-no-taki a nazpátek dojet autobusem. A navíc se začíná stmívat…. Nedá se nic dělat, závora nezávora, přelézám a pokračuji dál po zakázané cestě…


A po hodině cesty bez sebemenších problému mě spolu se soumrakem vítá i vodopád Ryuzu-no-taki. Tak proč ta závora?


Druhý den, celodenní výšlap na Shirane san, 2578m. Celkové převýšení přes 2500 metrů, prostě pravý vysokohorský nářez :-) Stoupání je vražebné, obvzlášť když cestu ještě zpříjemňují popadané stromy a japonská variace na kosodřevinu.


Ale sláva, po dvou hodinách konečně na hřebenu a Shirane san na obzoru :-) Až na vrchol to ale trvá další dvě hodiny. Cestou potkávám docela dost Japonců, většinou důchodců. Docela se diví, že vidí cizince v těhle končinách, hádají odkud jsem. Fakt vypadám jako student z Nového Zélandu? :-)


Počasí přeje, mraky jsou vysoko a výhled je úchvatný. Vysoké travnaté kopce jako v Nízkkých Tatrách spolu se spoustou jezer jako ve Vysokých Tatrách. V dálce opět sopka Nantai, jezero Chuzenji-ko a kdesi za horama Nagano. Olympiáda, rok 1998 a zlatá medaile pro Čechy v hokeji, pamatujete? :-) Vrcholové třistašedesáti stupňové video na jůtůbové stránce.


Cesta dolů je stejně strmá jako ta nahoru, kolena trpí. Navíc čím blíž se blížím zpět do kempu v Yumotu, tím vyšší je japonská kosodřevina, až mě nakonec úplně přeroste, prostě zelený tunel :-)


Japonský kemp to je jen louka u dolní stanice lyžařského vleku a kohoutek se studenou vodou. Na záchod hezky do lesa no a umýt se-kde jinde než v onsenu :-) (pro ty kdo nečetli minulý článek - onsen je něco jako veřejná koupelna). Yumoto je termální oblast, po výbuchu blízké sopky Nantai tady vznikla spousta horkých sirných vřídel. Takže nejdřív se umýt od hlavy až k patě a pak hurá do nažloutlé, smrduté a kouřící hodně teplé vody. Pekelné koupání :-)


Poslední den v Nikko národním parku. Krátký výlet k jezerům Karikuma a Kirikuma. Ale pozor- tohle je finta na turisty, žádná dvě jezera, jen jedno dlouhé úzké s malým průlivem uprostřed. Tak proč dvě jména? Za dvojjezerem je ještě jedna atrakce-ohrazená louka, pasoucí se krávy a Japonci jako v ZOO. Tak děti, takhle vypadá kráva :-) Domácí zvířata se v Japonsku nevedou. Vůbec. Ani slepice, ani králíci, natož pak krávy, prasata nebo ovce. Farmy se zvířaty jsou pouze v horách a na Hokaidu, nejsevernějším a nejhornatějším Japonském ostrově. Autobus zpátky do Nikko ani tentokrát rychlostní rekord nepřekonal a tak na prohlídku chrámů zbyly jen dvě hodiny.


Už jsem viděl spoustu japonských chrámů, takže jsem od chrámů v Nikko moc neočekával. A možná proto se mi tak moc líbily. Krásné :-) Víc fotek na rajčatové stránce.


V lesoparku mezi spoustou stromů roztroušená hromada šintoistických svatyní a buddhistických chrámů v těsném sousedství. Jako kdyby mezi sebou navzájem soutěžili, který z nich je hezčí. Nádherně zdobené, malované, se spoustou soch, kamenných i ocelových lamp a vstupních bran. A málo návštěvníků těsně před zavíračkou, nikde žádné fronty :-) Tleskám, Nikko :-)

Osmnáct hodin a tma jako v ranci. V Japonsku se prostě stmívá brzo. Země vycházejícího slunce je i první zemí zapadajícího slunce. A s první rozsvícenou pouliční lampou mizí i veškerý ruch. Všechny obchody, přes den plné turistů, najednou zavírají, přeplněné ulice najednou osiří. Nikde nikdo. Zvláštní atmosféra…

A mimochodem. S přibývajícími kilometry od Nikko přibývá i deště. Před půlnocí vystupu z vlaku na nádraží v Somě a venku prší. Prý v Somě pršelo celý víkend… A ještě jedna poznámka. Asi jste postřehli, že jsem byl v Nikko tři dny. To proto, že kromě soboty a neděle bylo volno i v pondělí. Byl totiž státní svátek důchodců :-) Japonsko je ale hodně pracovitá země a něco jako státní svátek se tu moc nevede, takže příští týden jdeme do práce i v sobotu…Den volna navíc, to přeci nejde… :-)

Na návštěvě

Vítejte :-) Zaměstnanecká ubytovna Yousho-Ryo vás vítá! Tak vzhůru na návštěvu :-)


Hned za dveřmi se nezapoměňte přezout. Tak jako všude v Japonsku, i v naší ubytovně se zouvá hned za dveřmi. Botky hezky do botníko-skříňky a hezky do papuček. Na nástěnce si pro jistotu zkontrolujte, jestli nejdete na návštěvu moc brzo. Pokud jsem na ubytovně, kartička se jménem je u pokoje 505 je otočená bílou stranou, pokud právě lítám někde venku, kartička je oranžová. Jo a mimochodem- ty hieroglify, to je moje jméno napsané v katakaně, jednom ze tří japonských písem.


Můj pokoj v pátém patře se může směle velikostí i vybavením srovnávat s pokojem na kolejích – skříň, postel, stůl, židle. Každý pokoj je pro dva, ale ubytovna není plná a tak zahraniční pracovníci bydlí sami :-)


Každé patro má společnou umývárnu, prádelnu a záchody. V prádelně se pere, na záchodě se sere, v umývárně se umývá , jak se to rýmuje :-) (pardon, to je další sloka do mladočovké táborové písničky :-) ) Zvláštní je, že všechny čtyři pračky perou jen ve studené vodě, v teplé vodě se v Japonsku nepere… Sušička zase kromě sušení perfektně funguje jako zmenšovadlo :-) Před vstupem na záchod je nutné se znova přezout, na záchod se chodí ve speciálních záchodových pantoflích.


Záchod okoukali Japonci od Turků- je to jen díra do země...


Kromě toho však už stihli Japonci obšlehnout i evropský záchod. Protože na díře do země není co zlepšovat, rozhodli se Japonci vylepšit aspoň evrospokou záchodovou mísu. Prkénko nestudí, protože je vyhřívané a po vykoknání potřeby vám záchod váš velectěný zadek nejprve ostříká teplou vodou (teplota jde nastavit na přehledném panelu) a pak vyfouká teplým vzduchem :-)


V umývárně najdete jen umyvadlo. Sprchu ani vanu tady nehledejte. Jste přece na návštěvě v Asii a tady se umývá po asijsku. Koupelna je v celé ubytovně (domě, hotelu, škole, …) jen jedna s velkou společnou vanou. Ve vaně je vždycky napuštěná vřelá voda (fakt, občas se z ní kouří…) a vyměňuje se jen jednou denně… :-) A jak to vypadá, když se všichni umývají v jedné vaně? Hygiena na nejvyšší úrovni? :-) Nebojte, Japonci jsou hodně čistotní a na hygienu si potrpí. Před vstupem do vany se totiž musíte nejprve pořádně umýt, vymydlit, vyšamponovat a vysprchovat. Sprchuje se v sedě, sprchová hadice a vodovodní kohout jsou těsně nad zemí a při sprchování se sedí na malém sedátku. Vysprchovaní a vymydlení se můžete ponořit do vany a relaxovat v teplé vodě. Japonci se často chodí umývat a relaxovat do veřejných lázní, tak zvaných onsenů, kde je vana většinou nahrazena ze země vyvěrajícím přírodním teplým pramenem.


Umytí a zrelaxovaní? Tak vzhůru společné do kuchyně. Co bych to byl za hostitele, kdybych nenabídl něco k jídlu a pití. Takže si dáte rýži a pivo ze sojových bobů? :-)

Slunce neexistuje

Fakt. Už dva týdny je obloha beznadějně zatažená a mezi deštěm a deštěm je občas déšť. Neustálé šero, chmurné počasí. Prý je to období dešťů mezi létem a podzimem… Když jsem na konci července přiletěl do Japonska, bylo taky zataženo, pršelo a v práci mi říkali, že právě končí období dešťů mezi jarem a létem. Pak začalo léto. Tři týdny neuvěřitelného tepla a dusna. No a teď zase prší… Japonské léto je prostě jen tři týdny. Možná i kvůli věčně zatažené obloze jsou Japonci na prvním místě v počtu sebevražd. A teď se navíc k Japonsku blíží velký tajfun…

Tyhle dvě fotky jsou focené ve tři hodiny odpoledne na pláži...


Vzdalovat se z ubytovny bez deštníku dál než do práce, obchodu nebo hospody se nevyplácí. Ověřil jsem si to při pokusu o sobotní výlet na kole. Po dvou hodinách jsem se vrátil úplně promočený, jedinou nit byste na mě nenašli suchou :-) Takže jen krátké vyjížďky do okolí. Třeba mezi rýžová pole. Rýže vypadá skoro jako obilí, malé sazenice ráže se sází na jaře, pak jsou rýžová pole několik týdnů úplně zaplavená vodou aby se sazenice uchytili a sklizeň je koncem listopadu.


Co nového v Alpsu? Už jsem běhal s mobilem po tělocvičně a měřil, na jak velkou vzdálenost se dokáže mobil připojit bluetoohem. Sony Erickson jen pět metrů, zato pro Motorolu bylo třicet metrů délky tělocvičny moc málo, spojení zvládala spolehlivě, tak mě chtěli vyhnat měřit ven na hřiště :-) A víte co se stane, když do mp3 přehrávače uhodí blesk? Já díky EMC testování už ano :-) A co takhle pájení pod mikroskopem? Nevím, kdo vymyslel, že součástky budou mít rozměr jen 0.3 mm…. V oddělení máme nového kolegu, v pátek je pro něho připravena uvítací párty (pokud nedorazí tajfun až do Somy…) a k večeři tentokrát bude syrová chobotnice :-)